Viděli jste na ulici malého, aktivního, velmi milého pejska, který vypadal jako medvídek? Tak to byl nejspíš pomeranian! V poslední době je můžeme potkávat celkem často, jelikož se toto plemeno stalo poměrně oblíbené. Ale jak moc náročná je péče a kde se vůbec dá takový pejsek sehnat?
Historie plemene a jeho povaha
Při výběru plemene, které si chceme pořídit, bychom se měli podívat na jeho historii – proč a k čemu vlastně bylo vyšlechtěno. Tato informace nám většinou pomůže pochopit, jaké vlastnosti bude dané plemeno mít.
Tento malý usměvavý pejsek oficiálně patří mezi špice, ale jistě by si zasloužil být označován za samostatnou variantu.
Pomeranian má ve svém rodokmenu pomořanského špice, což byl téměř 30 kg pes, který byl pastevcem a hlídačem stáda ovcí. V roce 1888 si jej zamilovala královna Viktorie a přivezla jej do Anglie. Právě ona se zasloužila o jejich popularizaci a postupné zmenšování.
Ač se to může při pohledu na dnešního maximálně 24 cm vysokého pejska zdát neskutečné, byl původně používán k hlídání a pasení. Je to velmi aktivní pejsek, který se rád projevuje i hlasově. Obecně je ale velmi přátelský, kontaktní, ostražitý, velice učenlivý a snadno vychovatelný.
Kde pořídit štěně pomeraniana?
Vzhledem k rozporuplnému zařazení mezi špice je potřeba si dát pozor na to, abychom zvolili chovatelskou stanici, která skutečně chová pomeraniany, nikoli špice. Špic je na rozdíl od „pomíka“ méně osrstěný, má více protáhlý čumák a menší stop (právě ten tvoří výraz medvídka). Případný zájemce o štěňátko by měl počítat s poněkud vyšší pořizovací cenou (začínající na 50 tisících) a nenechat se zlákat na inzertních portálech k pořízení pejska bez průkazu původu.
Chovatelských stanic je v ČR i okolních zemích nespočet a neměli bychom se bát je postupně kontaktovat a domluvit si návštěvu, kde si jejich pejsky i odchovy můžeme prohlédnout, a tak zhodnotit, zda se nám právě tato varianta pejska líbí. Chovatele si lze prověřit ve skupinách na sociálních sítích, kde spousty majitelů „pomíků“ ochotně sdělí své zkušenosti s daným chovatelem, případně vám pomohou při výběru.
Pokud si nevíte rady, jak chovatelské stanice vyhledat, je zde možnost obrátit se na Klub Špiců ČR, kde vám seznam stanic poskytnou.
Krmení
Výběr krmiva pro pomeraniana se výrazně neliší od ostatních plemen. Určitě bychom nějakou dobu po tom, co si štěně dovezeme, měli zůstat u krmiva, kterým krmil chovatel. Právě chovatel by měl zodpovědět otázky týkající se správné výživy. Pejska ale můžeme krmit suchým krmivem, konzervou, dokonce i barfem. Pokud se rozhodneme pro barfování, určitě se nemusíme bát podávat větší kosti. Tento pejsek si i při svém drobném vzrůstu dokáže hravě poradit s větší kostí, než je on sám.
Pokud hledáte podrobnější informace, podívejte se Dogtown blog, kde je tato problematika nejednou zmíněna.
Péče o srst
Možná vás přepadnou obavy, jak moc náročná je péče o srst u tohoto pejska. Je totiž velmi bohatě osrstěný a v mnoha barevných variantách. Pomeranian má krycí srst s podsadou a obecně platí, že údržba této srsti je mnohem jednodušší, než údržba srsti například pudla.
S navykáním na česání a koupání, jež bude pro pejska tohoto plemene nezbytnou součástí jeho života, bychom měli začít co nejdříve. Štěňátko bychom měli postupně už od prvních týdnu přivykat na hřeben a česání, k čemuž nám postačí dva typy hřebenů. Prvním bude klasický kartáč (středně hustý), jímž dokážeme vyčesat línající podsadu, která by později v kožíšku vašeho miláčka mohla vytvářet filc a zabraňovala by tak kůži dýchat. Tímto kartáčem vyčesáváme kožíšek po srsti. V momentě, kdy se nám zdá pejsek kompletně vyčesaný, použijeme hřeben (kovový, klasický), kterým pejska opět celého pročešeme, čímž si ověříme, jestli je srst dokonale vyčesaná. Ideální je česat pejska tímto způsobem minimálně obden. V období, kdy bude pejsek přesrsťovat ze štěněčí srsti na dospělou (tzv. opičí období) můžeme klidně česat každý den, dokud srst nevylíná úplně.
První koupání není třeba nějak zvlášť odkládat, proto tříměsíční štěně můžeme bez obav vykoupat. Měli bychom ovšem dbát na správný výběr kosmetiky, která nám dokáže pomoci i se snadnějším česáním. Na štěně pomeraniana je ideální volbou šampon Furnatura Sensitive, případně s Ylang Ylang. Šampon si rozmícháme s vodou v malé lahvičce, pejska namydlíme a následně důkladně šampon vymyjeme. Díky přírodnímu složení se ani u takto malého štěněte nemusíme bát alergické reakce. Po vysušení ručníkem nastříkáme do srsti Bezoplachový kondicionér, který nám pomůže udržet srst hladkou a snadno udržovatelnou. Po koupání je nesmírně důležité pejska vysušit fénem. Nikdy jej nenechávejte mokrého, a to ani v teplém počasí. Mohlo by totiž dojít k zapaření kůže a následné zdravotní komplikace by mohly být nepříjemné pro Vás oba. Je všeobecně doporučováno koupat pomeraniana alespoň 1x za měsíc.
Střihová úprava pomeraniana
U malého štěněte stříháme pouze uši, oblast kolem zadečku a packy, které by měly působit dojmem, že jde o kočičí tlapku. Tlapičky by měly být zespoda vyholené mezi polštářky – více bychom do srsti neměli zasahovat, jelikož štěně ji má jinou, než dospělý jedinec.
U dospělého pejska je možné stříhat více, pokud upravujeme celé tělo a dáváme srsti tvar ,,kuličky“. Je však třeba myslet na to, že se pejsek nemůže zkracovat příliš. Srst pomeraniana se po radikálním střihu nemusí nikdy vrátit do původního stavu, dokonce může u pejska způsobit alopecii. Určitě se tedy nenechte zlákat střihem ,, Boo“ , který může být pro pejska opravdu nebezpečný. Pro začátečníky je lepší nechat střihovou úpravu na profesionálech v některém ze psích salonů.
Péče o zoubky, drápky, uši a oční okolí
U pomeraniana nesmíme opomenout péči o drápky, zoubky, uši a oční okolí. Drápky stříháme pravidelně, u štěněte klidně i jedenkrát týdně. Krátké drápy jsou u pomeraniana důležité jak po zdravotní stránce, tak i po té vzhledové. S dlouhými drápy nelze vytvořit na pacce efekt kočičí tlapky. Péče o zoubky je stejně tak významná, jako u každého plemene. Nelze však opomenout, že malá plemena na zubní kámen obecně trpí více, takže pokud své štěně budete odmala přivykat na kartáček a pastu, oddálíte tím nutnost čištění v narkóze. Ideální volbou pro psí zoubky je pasta s přírodním složením, například zubní pasta Furnatura, která rovněž zajistí prevenci před zánětem dásní. Kartáček postačí dětský, zakoupený v drogerii nebo lékárně.
Ouška čistíme alespoň jednou za dva týdny a sledujeme, jestli ušní maz nezapáchá, nebo se nevytváří ve velkém množství. Pokud by k tomu došlo, je třeba navštívit veterinárního lékaře. Uši čistíme ušním čističem, který nakapeme do ouška a poté vytřeme vatovým tampónem.
Vzhledem k velikosti hlavy pomeraniana jsou často stlačované slzné kanálky v očích, a tak dochází k většímu množství slz, které pejsek produkuje. Je tedy nezbytné udržovat okolí očí čisté a otírat jej čističem očního okolí. Doporučujeme na tento úkon nezapomínat, jelikož se pod nánosem zaschlých slz mohou tvořit kvasinky. Pokud si čímkoliv nejsme jisti, je lepší požádat o pomoc chovatele či salón pro psy.
Závěrem
Při pořízení takového pejska je vždy nutné myslet na to, že jeho kožíšek bude potřebovat určitou péči. Štěně bychom měli naučit na veškeré úkony spojené s údržbou jeho srsti, aby z nich později nemuselo být ve stresu a staly se pro něj rutinou. Pokud se rozhodnete svého pejska dávat do salonu pro psy, určitě zvažte výběr salonu, protože ne všude vědí, jak správně udržovat a stříhat toto plemeno. Jak už bylo několikrát zmíněno, v případě pomeraniana může mít špatná péče fatální následky.
Další články, které by vás mohly zajímat: